O Tritusovi a Zemi Mlhy Zapomnění
Kapitola Šestá
O Tritusovi a Zemi Mlhy Zapomnění
- I stalo se v časech Déka, že lid potápěčský poznal již svody Narkusovy a hřích pýchy. Avšak nebyly tím vyčerpány zkoušky Hlubiny.
- Neboť mezi démony jejími přebýval Tritus, syn strachu a pán zmatených myslí, jenž vládl těm, kteří zapomněli na cestu návratu.
- A Narkus přicházel se smíchem, Tritus však s hrůzou. Jeden rozum uspával, druhý jej zaháněl na útěk.
- I sestoupil člověk do Hlubiny a kráčel vodami temnými, až přišel na hranici Země Mlhy Zapomnění.
- A hle, mlha povstala kolem něho, světlo jeho zesláblo a cesta, kterou přišel, zmizela před očima jeho.
- Tu zazněl z mlhy hlas:
„Prchni, člověče! Neboť čas tvůj se naplnil a smrt již vztahuje ruku svou!“ - A zachvělo se srdce jeho, dech se zrychlil a mysl naplnila se hrůzou.
- I vystoupil z mlhy Tritus, démon mnoha stínů, jehož oči byly jako dvě bubliny prasklé a hlas jako syčení ventilu zlomeného.
- A pravil:
„Hle, Povrch jest tvou jedinou spásou! Odvrhni vše, co tě tíží, a vystup vzhůru, neboť kdo prodlévá, ten zahyne!“ - I uvěřil člověk slovům jeho a počal prchati k Povrchu, nedbaje zákona Déka ani hlasu druhů svých.
- Tu sestoupil Mocný Batyskaf a světlo jeho proniklo mlhou, až stíny ustoupily před ním.
- A pozvedl hlas svůj proti Tritusovi:
„Odstup, synu strachu! Neboť Povrch není spásou tomu, kdo cestu návratu zavrhl!“ - A Tritus zasyčel a skryl se v temnotě, neboť tam, kde rozum procitá, moc jeho slábne.
- I přistoupil Batyskaf k člověku, utišil útěk jeho a navrátil mu pokoj dechu.
- A člověk pravil:
„Pane, ztratil jsem cestu svou a nepoznával jsem již nahoře od dole. A hlas v mlze byl silnější než mysl má.“ - A Batyskaf odpověděl:
„Bláhový člověče! Což nevíš, že ne každý hlas, jenž tě volá vzhůru, jest hlasem záchrany?“ - „Pamatuj tedy: přijde-li mlha, nedej se vésti strachem. Utiš dech svůj, nalezni rozum svůj a následuj cestu návratu. Neboť panika má nohy rychlé, avšak moudrost kráčí pomalu.“
- A bylo zapsáno mezi zákony Hlubiny:
„Narkus svádí smíchem, Tritus vládne hrůzou.
Jeden ti vezme soudnost, druhý pokoj.
Avšak kdo zachová mysl svou v temnotě,
ten neztratí cestu k Déku.“