O Helii a Čtyřech Darech Hlubiny
Kapitola Sedmá
O Helii a Čtyřech Darech Hlubiny
- I stalo se v časech Déka, že člověk poznal svody Narkusovy i hrůzu Tritusovu, avšak touha jeho po Hlubině neuhasla.
- I předstoupil před Mocného Batyskafa, poklekl před ním a pravil:
„Pane, spatřil jsem temnoty Hlubiny a poznal moc démonů jejích. Avšak srdce mé touží sestoupiti ještě hlouběji, tam, kde světlo Povrchu nikdy nespatřilo dna.“ - A Batyskaf pohlédl na člověka a pravil:
„Bláhový člověče! Což nevíš, že s každým sáhem hloubky roste moc těch, kteří v ní přebývají? Neboť odvaha bez rozumu jest toliko jinou podobou pošetilosti.“ - Avšak spatřiv odhodlání jeho, pozvedl Batyskaf trojzubec svůj a zavolal Helii, dceru Poseidonovu, strážkyni Lehkého Dechu.
- I rozestoupily se vody a z temnot vystoupila bohyně, jejíž vlasy plynuly jako stříbrné proudy a roucho její bylo utkáno z tisíce zářících bublin.
- A Helie pravila:
„Slyšela jsem touhu tvou, synu Povrchu. Dám ti čtyři dary, jaké dosud člověk nespatřil. Avšak žádný z nich tě neučiní pánem Hlubiny.“ - I podala mu první dar, Amforu Lehkého Dechu, a pravila:
„Hle, dech můj. Smíchej jej s dechem života, aby Narkus pozbyl části moci své. Avšak věz, že ani tento dar tě nezbaví zákona Déka, neboť jen Déko tě očistí.“ - Potom mu podala Zrcadlo Pravdy, jehož povrch byl hladký jako moře za bezvětří.
„Pohleď do něho, kdykoli zatoužíš uvěřiti vlastní neporazitelnosti. Neboť neukáže ti tvář tvou, nýbrž hranice tvé. A kdo hranice své nepozná, ten nalezne záhubu i v nejčistším dechu.“ - A třetím darem byla Nit Návratu, tenká jako vlas a pevná jako přísaha.
„Této se drž, až temnota pohltí světlo tvé a Tritus zahalí cestu mlhou. Neboť kdo ztratí cestu návratu, tomu ani dary bohů nepomohou.“ - A čtvrtým darem byly Hodiny Déka, v nichž písek nepadal dolů, nýbrž vzhůru.
„Tyto ti připomenou, že sestoupiti můžeš rychle, avšak navrátiti se smíš toliko podle zákona Déka. Neboť čas strávený v Hlubině nelze vymazati ani prosbami, ani odvahou.“ - I poklekl člověk před bohyní a pravil:
„Veliká Helie, přijímám dary tvé. Jakou oběť žádáš za požehnání své?“ - A Helie odpověděla:
„Nežádám zlata tvého ani pokladů Povrchu. Neboť zlato nevrátí dech tomu, kdo jej ztratil. Žádám však, abys podstoupil zkoušku, v níž poznáš cenu života svého.“ - „Sestoupíš do Propasti Zapomenutých, kde Narkus šeptá slova sladká a Tritus vzbuzuje hrůzu. Tam nalezneš toho, jenž cestu návratu ztratil.“
- „A přijde hodina, kdy budeš museti voliti mezi touhou svou po tajemstvích nejhlubších a životem, jenž ti byl svěřen.“
- „Střez se, abys nezaměnil odvahu za pýchu a vytrvalost za pošetilost. Neboť kdo pro slávu svou zapomene na život, není hoden darů mých.“
- I zachvěl se člověk před slovy jejími a otázal se:
„Paní Lehkého Dechu, a poznám-li, že síly mé nestačí, smím se navrátiti, aniž bych zkoušku svou dokonal?“ - A Helie se usmála a pravila:
„Právě tehdy poznám, zda jsi připraven. Neboť hrdinou není ten, kdo sestoupí nejhlouběji, nýbrž ten, kdo ví, kdy se má navrátiti.“ - Tu přistoupil Mocný Batyskaf, položil ruku na rameno člověka a pravil:
„Jdi tedy, synu Povrchu. Helie ti dala dech, pravdu, cestu i čas. Avšak pamatuj, že žádný dar není mocnější než rozum, který jej užívá.“ - I povstal člověk, přijal dary bohyně a obrátil tvář svou k temnotám, v nichž očekávali jej démoni Hlubiny.
- A bylo zapsáno mezi zákony Hlubiny:
„Helie ti dá dech, nikoli nesmrtelnost.
Ukáže ti hranice, nikoli vítězství.
Dá ti cestu, nikoli návrat.
Neboť Hlubina tě může přijmouti,
avšak jen Déko tě očistí.“