O Démonech Hlubin a Falešné Víře Dusíku

Kapitola Pátá
O Démonech Hlubin a Falešné Víře Dusíku
- A stalo se v časech Déka, že potápěči sestupovali stále hlouběji, a temnota byla jim přítelem, neboť uvykli tichu Hlubiny.
- Avšak Hlubina skrývala bytosti prastaré, zrozené z tlaku a temnoty. A nazývali je Démony Hlubin.
- I varoval Mocný Batyskaf lid potápěčský a pravil:
„Střezte mysl svou, neboť ne každý démon přichází s hrůzou. Někteří přicházejí se smíchem.“ - A dusík, jenž byl člověku dechem obyčejným, nabýval v hloubce moci zvláštní. A účinek jeho byl jako víno neviditelné.
- I sestoupil jeden z potápěčů hluboko do království Poseidonova a mysl jeho naplnila se radostí bez příčiny.
- A hle, přistoupil k němu démon jménem Narkus, jenž neměl tvář strašlivou, nýbrž úsměv laskavý a řeč sladkou.
- I šeptal Narkus:
„Proč se obáváš, člověče? Což nejsi pánem Hlubiny? Sestup ještě níže, neboť tlak nad tebou nemá moci.“ - A potápěč uvěřil slovům jeho, zapomněl na čas i hloubku a smál se tam, kde měl býti obezřetný.
- I vztáhl ruce své do temnoty a zdálo se mu, že spatřuje světlo, ačkoli před ním nebylo ničeho.
- A druhové jeho volali na něj, avšak on nedbal znamení jejich, neboť hlas Narkusův byl mu milejší než hlas rozumu.
- Tu sestoupil Mocný Batyskaf a světlem svým rozehnal stíny kolem potápěče.
- A pravil hlasem mocným:
„Bláhový člověče! Což nepoznáváš, že Narkus nedává odvahu, nýbrž bere soudnost? A kdo ztratí soudnost svou, snadno ztratí i cestu návratu.“ - I vedl jej Batyskaf do vod mělčích, a jak tlak ustupoval, slábla i moc Narkusova.
- A potápěč procitl z falešného opojení a zastyděl se za činy své.
- I pravil mu Batyskaf:
„Nestyď se za slabost svou, ale pouč se z ní. Neboť ani zkušený potápěč není prost moci Hlubiny.“ - „Pamatuj, že Narkus nepřichází proto, aby tě vyděsil. Přichází, aby tě přesvědčil, že není čeho se báti.“
- A od těch dnů učili potápěči druhy své rozpoznávati falešnou radost Hlubiny a střežiti mysl stejně jako dech.
- A bylo zapsáno:
„Neboj se démona, jenž tě děsí.
Střez se toho, jenž tě rozesměje.
Neboť Narkus nejprve vezme rozum,
a teprve potom ukáže cestu do temnoty.“