SPECIAL SCUBA DIVISION← OZVĚNY PODZEMÍ
ZÁZNAM 06 NĚMECKO · SAUERLAND · 2026
BERGWERK
NUTTLAR
Labyrint z břidlice.
DŮL · HISTORIE · NAVIGACE · OVERHEAD01 / OZVĚNA
Pod kopci Sauerlandu se ukrývá svět, který po generace vytvářely lidské ruce.
Kilometry chodeb, mohutné těžební komory a kamenné stěny. Za nimi historie těžké práce, lidských osudů i jedné z temných kapitol druhé světové války. Dnes většinu tohoto světa pohltila voda. Jeho příběh však nezmizel.
Přijeli jsme sem na krátkou návštěvu. Před námi ležela mapa s více než pěti kilometry zmapovaných tras — spletitá síť křižovatek, okruhů, šachet a různých hloubkových úrovní. Na první pohled bylo jasné, že Nuttlar nebude jednoduchou lokalitou.
02 / POD KOPCI SAUERLANDU
Když hora dávala
lidem obživu.
Kdysi zde zněly údery hornických nástrojů, rachot důlních vozíků a hlasy mužů, kteří den za dnem sestupovali pod zem. Každý metr tohoto labyrintu měl svůj účel. Každá nová chodba znamenala další kus vydobyté horniny, další hodiny namáhavé práce a další krok do nitra hory.
V údolí řeky Ruhr se břidlice těžila nejméně od počátku 18. století. Hornina, kterou bylo možné štípat na tenké, pevné desky, nacházela využití především jako střešní krytina. V drsném podnebí Sauerlandu chránila domy, hospodářské budovy i kostely před deštěm a sněhem.
Zpočátku se kámen získával v malých povrchových lomech. Práce byla převážně ruční a vyžadovala značnou zkušenost. Ne každá vrstva byla vhodná ke zpracování a správné štípání kamene představovalo řemeslo předávané mezi generacemi.
Vstup do štoly spojoval svět na povrchu s labyrintem, který se postupně rozrůstal uvnitř hory.
OD KAMENE KE STŘEŠE
Řemeslo začínalo
už výběrem horniny.
Dobrá břidlice se musela oddělit od vrstev, které pro další zpracování vhodné nebyly. Zkušenost horníků a pracovníků na povrchu rozhodovala o tom, zda se z vytěženého bloku stanou tenké a pevné střešní desky.
Každý kus prošel několika rukama. Po vytěžení následovalo třídění, ruční štípání, ořezávání a konečné opracování. Teprve potom mohl materiál opustit Nuttlar a zamířit na střechy domů v Sauerlandu i daleko za jeho hranicemi.
03 / Z ARCHIVU
OD ŘEMESLA K PRŮMYSLU
Historie zachycená
na papíře.
V roce 1857 vznikla společnost W. Geßner & Co., která začala sjednocovat místní těžební provozy. O deset let později byla přeměněna na akciovou společnost Schieferbau-Actien-Gesellschaft Nuttlar.
Rozvoj železnice v roce 1873 otevřel nové možnosti přepravy. Kámen z Nuttlaru se mohl dostávat na vzdálenější trhy a těžba získávala stále větší hospodářský význam.
04 / CESTA DO NITRA HORY
107 LET PODZEMNÍ PRÁCE
Chodby následovaly
kvalitní břidlici.
Dne 26. dubna 1878 bylo rozhodnuto o zahájení ražby štoly Kaiser-Wilhelm-Stollen. Těžba se postupně přesouvala z povrchu hluboko do nitra hory. V roce 1892 byla dokončena hlavní štola a podzemní systém se dále rozrůstal.
Vzniklo pět těžebních úrovní, vzájemně propojených chodbami a šikmými dopravními cestami označovanými jako Bremsberge. Ty umožňovaly přesun vytěženého materiálu mezi jednotlivými patry.
Práce postupovala po jednotlivých vrstvách. Horníci nejprve břidlici navrtávali a uvolňovali z masivu. Vytěžený kámen potom nakládali na důlní vozíky a dopravovali sítí chodeb k místům, odkud mohl pokračovat na povrch.
Dnešní návštěvník by ve spletitosti dolu mohl hledat skrytý záměr. Podobu podzemí ale určovala především poloha kvalitních ložisek. Chodby se rozbíhaly za břidlicí a postupně vytvořily labyrint dlouhý přibližně dvacet až čtyřiadvacet kilometrů.
První dochovaná písemná zmínka o těžbě břidlice v okolí Nuttlaru.
Vzniká společnost W. Geßner & Co., která sjednocuje místní provozy.
Železnice otevírá cestu na vzdálenější trhy.
Začíná ražba štoly Kaiser-Wilhelm-Stollen.
Je dokončena hlavní štola; podzemní systém se dál rozrůstá.
Jednotlivé úrovně propojují chodby a šikmé dopravní cesty — Bremsberge.
Do dolu nastupuje poslední hornická směna.
Provoz definitivně končí a čerpadla se zastavují.
Voda pomalu stoupá až k dnešní hladině.
PRÁCE PŘÍMO V HOŘE
Dobové snímky zachycují měřítko podzemních pracovišť i způsob, jakým horníci břidlici uvolňovali a připravovali k přepravě.
05 / POSLEDNÍ SMĚNA
KDYŽ ČERPADLA USTALA
Stroje utichly.
Voda se vrátila.
Po druhé světové válce zažívala těžba další období poptávky. Zničená města potřebovala stavební materiál a nové střechy. Hospodářské podmínky se však měnily. Konkurence jiných krytin, vysoké provozní náklady a náročnost hlubinné těžby postupně snižovaly její rentabilitu.
Na konci roku 1984 odešli z dolu poslední horníci. V roce 1985 byl provoz definitivně ukončen. Stroje utichly, důlní vozíky se zastavily a čerpadla, která po desetiletí odváděla vodu do řeky Ruhr, přestala pracovat.
Voda nejprve zaplavila nejnižší úrovně a potom pomalu stoupala dalšími chodbami. Trvalo více než sedm let, než dosáhla dnešní hladiny. Pod ní zůstaly koleje, vozíky, nářadí a další pozůstatky každodenního provozu. Nuttlar se proměnil v podzemní časovou schránku.
06 / NEŽ ZHASNE DENNÍ SVĚTLO
Krátká návštěva
světa horníků.
Dnes se do některých zatopených částí Nuttlaru vracejí lidé. Nepřicházejí však těžit břidlici. Přicházejí nahlédnout do míst, která kdysi patřila horníkům.
Od roku 2013 je důl přístupný kvalifikovaným důlním a jeskynním potápěčům. My jsme sem přijeli pouze na krátkou návštěvu.
Před námi ležela mapa s více než pěti kilometry zmapovaných chodeb — spletitá síť křižovatek, propojených okruhů, šachet a různých hloubkových úrovní. Na první pohled bylo jasné, že Nuttlar nebude jednoduchou lokalitou.
07 / MAPA, NAVIGACE A CESTA ZPĚT
Ponor začal
dlouho před vodou.
Nejdřív přichází studium mapy, výběr trasy, určení hloubkového profilu a stanovení limitů. Nuttlar je vybaven systémem stálých vodicích šňůr. Jednotlivé okruhy ale nejsou vždy propojené. Přechod mezi nimi proto vyžaduje vlastní vodicí šňůru — jump. Po celou dobu musí zůstat zachováno nepřerušené spojení s vodicí šňůrou vedoucí k východu.
Nejde o zapamatování několika odboček, ale o zachování bezpečné a jednoznačné cesty zpět. V prostředí, kde nad hlavou není volná hladina, představuje navigace jeden ze základních bezpečnostních systémů.
08 / DÝCHACÍ PLYN · PLÁN A · PLÁN B
NAVIGACE · PLYN · JEDNOZNAČNÁ CESTA ZPĚT
Příprava počítá
i s okamžikem změny.
Pro naše ponory jsme zvolili dvojče na zádech doplněné o stage láhev. Počáteční tlak činil 200 bar. Plánování muselo zahrnout průnik, návrat i rezervu pro řešení mimořádné situace — včetně možnosti sdílení plynu mezi partnery.
Samotný tlak nevypovídá o celkové využitelné zásobě. Rozhodující je také objem lahví, použitá směs a předem stanovené limity spotřeby.
Plán A určoval zamýšlenou trasu. Plán B nabízel předem promyšlenou alternativu, pokud skutečné podmínky původní záměr neumožní. Vedle toho existují jasně stanovené situace, kdy je nutné ponor ukončit a vrátit se k východu.
09 / KDYŽ SVĚTLO PŘESTANE STAČIT
Od průzračné vody
k několika centimetrům.
Viditelnost byla během našich ponorů mimořádně proměnlivá. V některých částech byla voda tak průzračná, že jsme viděli prakticky všude, kam dosáhly naše svítilny. Světelné kužely odhalovaly dlouhé chodby, jejich propojení a stopy někdejší hornické činnosti. Jinde se viditelnost zkrátila na pouhé dva metry.
Největší změna přišla u šachty vedoucí do hlubších částí dolu. Voda byla zakalená natolik, že jsme viděli jen několik centimetrů před sebe. Rozhodli jsme se nepokračovat v sestupu a přešli na připravený plán B.
Změna plánu není neúspěchem. Je součástí správného rozhodování pod vodou.
10 / KAMENNÉ STĚNY PODZEMÍ
Labyrint vytvořený
také lidskýma rukama.
Jedním z nejpozoruhodnějších svědectví hornické práce jsou dlouhé stěny pečlivě vyskládané z kusů břidlice. Některé dosahují až ke stropu, jiné končí níže.
Při těžbě vznikalo velké množství horniny nevhodné k dalšímu zpracování. Namísto náročného transportu na povrch ji horníci ukládali přímo do vytěžených prostor. Kus po kuse tak vznikaly mohutné kamenné zakládky a mezi nimi zůstávaly průchody pro lidi a dopravu.
Část dnešních chodeb tedy nevznikla pouze ražbou, ale také uspořádáním odpadní horniny uvnitř rozsáhlých těžebních prostor. Každá pečlivě položená deska připomíná hodiny práce lidí, kteří zde trávili své směny.
11 / TI, KTEŘÍ LABYRINT VYTVOŘILI
ŽIVOT POD ZEMÍ · ŘEMESLO NA POVRCHU
Za každým metrem
chodby stojí člověk.
V době největšího rozmachu zaměstnával důl až dvě stě lidí. Práce horníků byla fyzicky mimořádně náročná. Břidlici bylo nutné uvolnit z masivu, rozdělit na přepravitelné kusy, naložit a dopravit na povrch.
Podzemí přinášelo chlad, vlhkost, prach i neustálé riziko úrazu. Horníci udržovali dopravní cesty, budovali nové chodby, zajišťovali pracoviště a odstraňovali nepotřebnou horninu.
Zatímco horníci pracovali pod zemí, další lidé na povrchu břidlici štípali a opracovávali do podoby střešních desek. Těžba nebyla pouze zaměstnáním jednotlivců. Byla součástí hospodářského i společenského života celé oblasti.
Jednoduché nástroje, světlo v temnotě a zkušenost předávaná mezi generacemi. Tak vypadala každodenní výbava lidí, kteří labyrint vytvářeli.
ŘEMESLO, KTERÉ POKRAČOVALO NA POVRCHU
Vytěžená hornina ještě nebyla hotovým výrobkem. Každou desku bylo nutné rozštípnout, oříznout a opracovat. Archivní snímky zachycují lidi i stroje, které dávaly břidlici její konečnou podobu.
12 / STÍNY VÁLKY
NUCENÉ NASAZENÍ V NUTTLARU
Také tato kapitola
patří k Nuttlaru.
Druhá světová válka přinesla do Nuttlaru jednu z nejtemnějších kapitol jeho historie. Zatímco na evropských bojištích umírali vojáci, těžba pokračovala. Německé válečné hospodářství potřebovalo pracovní sílu a do dolu byli nasazováni lidé odvlečení z území Sovětského svazu.
Dne 14. dubna 1942 dorazilo prvních dvanáct nuceně nasazených pracovníků. Podle dochovaných záznamů zde až do 29. března 1945 pracovalo celkem 76 mužů a pět žen. Byli ubytováni v nedalekém táboře Klostermann, zřízeném v prostorách bývalé továrny na břidlicové tabulky. Nejmladšímu bylo pouhých patnáct let.
Za těmito čísly se skrývají lidé vzdálení svým domovům, kteří si práci v dole nevybrali a nemohli o ní svobodně rozhodovat. O jejich konkrétních osudech dnes víme jen málo. Dochované záznamy však připomínají, že válečná historie Nuttlaru nebyla pouze historií těžby a průmyslu.
Také tato historie patří k Nuttlaru. A zaslouží si, aby nebyla zapomenuta.
13 / FILM Z VÝPRAVY
Nuttlar
v pohybu.
2026 · CAVE DIVING ADVENTURE TRUST THE LINE · BERGWERK NUTTLAR
14 / KDYŽ HORNICKÉ LAMPY ZHASLY
My se po ponoru
vracíme na povrch.
S koncem těžby v roce 1984 skončila jedna dlouhá kapitola místní historie. Poslední horníci opustili podzemí a jejich pracoviště začala postupně zaplavovat voda. Dnes se do některých těchto míst vracejí potápěči.
Naše světla na krátký okamžik osvětlují chodby, které kdysi patřily jiným lidem. Míjíme kamenné stěny, koleje a pozůstatky práce, jejíž význam sahal daleko za hranice samotného dolu.
Pro nás je Nuttlar neobyčejným místem, kde se technické potápění setkává s historií. Pro generace horníků však představoval každodenní práci, obživu a někdy i nedobrovolný úděl.
Oni zde po sobě zanechali celý podzemní svět.
A právě jeho ozvěnám jsme přijeli naslouchat.
ZAUJALA TĚ TATO REPORTÁŽ?
Jedním kliknutím podpoříš další příběhy z našich výprav.PRAMENY
Historické údaje vycházejí z materiálů Schieferbau Nuttlar, dokumentu Schieferbau 1985, regionálních důlněhistorických podkladů a informací provozovatele potápěčské lokality Bergwerktauchen Nuttlar. Potápěčská část vychází z vlastních zkušeností a pozorování týmu Special Scuba Division.
Historické fotografie a dokumenty: Archiv Schieferbau Nuttlar, zveřejněno se souhlasem Rainera Mengelerse.
Schieferbau Nuttlar · historie dolu ↗Bergwerktauchen Nuttlar · potápění a informace o lokalitě ↗Bergwerktauchen Nuttlar · mapové podklady ↗